Jak to vidí prezident elect - Lenka Zelingrová - rozhovor Newsletter ICF ČR
29.9.2011 15:06:26
(autor: ,
přečteno: 428x,
komentářů: 0)
Kategorie: Newslleter 2011/02
Jak to vidí prezident elect - rozhovor s Lenkou Zelingrovou o současnosti, budoucnosti a možnostech ICF ČR
V dubnových volbách ICF ČR byla prezidentkou Elect zvolena Lenka Zelingrová, ředitelka a spolumajitelka Koučink Centra. Právě fakt, že Lenka stojí zároveň v čele jedné ze čtyř společností, které na českém trhu prodávají akreditované programy koučinku, vyvolala mezi členy diskusi, zda nejde o střet zájmů. Jak Lenka uvedla ve svém vystoupení během představování kandidátů na prezidenta, každý kouč může být při své práci pro ICF podezříván z využití funkce v ICF pro svůj vlastní byznys. V každé profesní organizaci se sdružují lidé, kteří v dané profesi buď podnikají nebo jsou její odběratelé. Proto je to profesní sdružení. Těžko může kdokoliv poskytnout jinou záruku, než jsou jeho lidské kvality, schopnost oddělit funkci od byznysu a jednat čestně.
ICF se za šest let své existence potýká stále se stejnými problémy. Cílem téměř každého boardu je zvýšit povědomí o ICF jako profesní organizaci koučů, přitáhnout nové členy, stát se vyhledávaným partnerem firem a pro členy plnit funkci kvalitního profesního zázemí. Opakují se nejen cíle jednotlivých boardů, ale i jejich zkušenosti. Každý board vstupuje do svého funkčního období s nadšením a nápady, aby po určité době pochopil, že je to sysifovská práce úzké skupiny lidí, která jako by ostatní členy ani moc nezajímala. Ano, častým argumentem jsou peníze. ICF ČR je nezisková organizace navíc vázána pravidly nastavenými Globální ICF. Zajímalo mě, jak po čtyřech měsících od svého zvolení, prezidentka Elect hodnotí současný stav ICF ČR, jaké vidí reálné možnosti a jaké jsou její plány pro její volební období.
Mirka: Jak vidíš současnou situaci ICF ČR a co můžeš nabídnout?
Lenka: V prvé řadě bych chtěla podoktnout, že všichni, kteří jsou za dobu existence v boardu, udělali obrovský kus práce a investovali mnoho energie, času i prostředků do této organizace. ICF je organizace, která je globálně silná a i v rámci naší lokální chapter má velký potenciál, který zatím nebyl plně využitý Proč? Odpověď zná každý z nás. Bohužel většina neziskových organizací nerealizuje svoje cíle s poukazem na to, že nejsou peníze. To je pravda, ale mnoho lze dokázat i bez peněz. Chtěla bych organizaci nabídnout především vizi, jak budovat neziskovou organizaci bez peněz. Opakovaně členové říkají, že jsou ochotni se podílet svými aktivitami, nápady, ale v praxi to nefunguje. V první řadě si myslím, že jde o nastavení jednoduchého srozumitelného systému, ve kterém každý ví, co může a má dělat. Aby v něm bylo lidem dobře, aby se cítili být součástí celku, vnímali pozitiva z toho, že jsou členy této organizace a aby si v rámci jedné organizace neházeli klacky pod nohy, ale spolupracovali.
M: Připadá mi jako by se ICF ČR pohybovala stále v oblasti vizí, aniž by byla schopna je naplnit.
Lenka: Vize je důležitá, ale aby se uskutečnila, musí existovat konkrétní cíle, měřitelná kritéria jejich naplnění a musí být časově ohraničeno jejich dosažení. To zná přeci každý z nás koučů. Snažší je to však dodržovat v rámci placených aktivit než neziskových. I to částečně musíme změnit každý z nás.
M: Kdybys to popsala konkrétně?
Lenka: Jestli členové považují za prioritu budování značky navenek, pak ICF ČR a její členové musí být schopni navenek o sobě dát vědět propojení s ICF ČR. Tak podpoří značku každý člen individálně. Společné cíle mohou být na volební období např.: uspořádání pěti konferencí, publikování dvaceti článků, partnerství se zajímavými organizacemi, zviditelnění na vhodných akcích.
M: Abys publikovala články, musí být o něčem, s faktem, že existuje ICF, už nevystačíme. Když jsme nabídli členům pomoc při zprostředkování, kromě jednoho se nikdo neozval. Přitom můžeme občas narazit na články „našich“ koučů, kde není o ICF ČR ani zmínka, čím si to vysvětluješ?
Lenka: Možná již nevěří značce, raději se prezentují sami, možná nechtějí sdílet informace a tak nepíšou vůbec, čekají, až se jim vyplatí ICF zmiňovat.
M: To bych chápala u těch, kdo do ICF ČR nevstupují, ale co současní členové?
Lenka: Čekají. Zatím ICF ČR není tak silná značka na trhu jak bychom si představovali. Musíme ji vybudovat, ale do té doby musíme být schopni členům něco nabídnout. Třeba setkávání se zajímavými lidmi, zahraničními odborníky, kteří se rádi podívají do Prahy a stačí jim proplatit cestovné. Účast na akcích, kde je benefitem být součástí ICF, pořádat přednášky z jiných souvisejících oborů, které jednotlivec nemá šanci uspořádat. V první řadě jde ale o to, zajistit předem účast členů na takových akcích, jinak jejich pořádání nemá smysl. Tento případ se stal v minulém odbobí, kdy se pořádalo mnoho akcí pro členy a nakonec nepřišlo ani tolik účastníků, aby se pokryly náklady na její organizaci.
Nejdůležitější je mít koncept, který je životaschopný a pokračuje i v dalších obdobích. Každá rada udělala spoustu práce, bohužel chybí návaznost. Dokonce se vedou diskuze, jakou ICF v ČR vlastně chceme. Zaznívá více názorů, raději úzkou a s kvalitní členskou základnou a naopak mít širokou členskou základnu. Já souhlasím s tím druhým. V každé velké asociaci budeš mít 80% pasivních členů, kteří jen pasivně využívají výhod a 20%, kteří aktivně využívají členství a to je v pořádku. Když bude ICF fungovat a bude zajímavá i z hlediska pasivního členství, tak bude mít peníze na rozvoj. Ale dnes pokud člen použije ze svého členství jen logo ICF, tak je pochopitelné, že při úvaze placení dvojích příspěvků zaplatí jen členství v Global a používá jeho logo.
M: Dvojí členské příspěvky na druhou stranu nejsou úplně levná záležitost, ale asi s tím jde těžko něco udělat?
Lenka: Já si dokonce myslím, že by se měla s Globalem vést debata. Stanovy ukládají národním kapitolám nepoškozovat dobré jméno ICF, ale myslím si, že se dají najít i způsoby k získávání finančních příspěvků legálním způsobem v souladu s politikou ICF Global. A pak třeba uvažovat i o nastavení placení příspěvků, o přidruženém členství a dalších možnostech. Je mnoho lidí, které koučování zajímá, ale nechtějí být profesionálními kouči. Rádi budou sdílet informace, setkávat se. Pro kouče je to veliká přidaná hodnota, protože tito lidé jsou nebo budou klienti koučinku z řad široké veřejnosti. Ale záleží skutečně na nás členech ICF ČR jaké si to uděláme. Protože takové to budeme mít.
M: Ty jsi spolumajitelkou Koučink Centra, kterým prošlo v různých programech na 1500 lidí. Jak si vysvětluješ, že nemají potřebu nebo chuť vstoupit do ICF ČR?
Lenka: Všichni neprošli programy, aby se stali profesionálními kouči. Využívají koučink jako nástroj seberozvoje nebo manažerskou kompetenci. Pro tyto lidi zatím není v ICF ČR prostor, proto v ní nejsou. Ostatní profesionální koučové podle mého názoru nemají důvěru. ICF ČR na ně nepůsobí jako profesionální organizace. Ať už tím, že členové netáhnou za jeden provaz a navzájem se nepodporují, nebo tím, že většina členů ICF je stále pouze součástí ICF Global. Sami sebe ať se členové zeptají proč nejsou součástí ICF ČR? Navíc se nejspíš nevyznají v tom, co je člen globalu, co je člen chapter ČR a co je člen Chartered Chapter Czech Republic o.s. a jaké co má výhody.
Když se dívám na fungující firmy, tak tu jde také o vztahy mezi lidmi. Nemusíš mít ráda všechny, ale musíš s nimi umět vycházet. Překvapuje mne, že v rámci jedné skupiny ještě ke všemu dobrovolné lidé tvoří skupinky, které se navzájem nepodporují nebo si osobně nevyhovují. Jsme koučové a dospělí lidé. Proto, aby nám ve skupině bylo dobře, musíme mít vztahy mezi sebou v pořádku.
M: Nejde trochu o paradox, že komunita koučů není schopna dohody a komunikace?
Lenka: Mám pocit, že tu funguje pár silných osobností, které na sebe navázaly úzké skupiny obdivovatelů a navzájem se nechtějí podpořit a to jedno jestli jde v první řadě o ego, peníze nebo silný pocit konkurence, v každém případě je to špatně a ani členům ani organizaci to neprospívá. Dobrá zpráva je ta, že je jen na nás, zda to změníme.
M: Vidíš z toho cestu ven?
Lenka: Určitě ano, jinak bych se na tento post nehlásila. Měli by se oslovit aktivní i pasivní členové, zjistit jejich vnímání současné situace, jejich potřeby, vypracovat strategii a určit konkrétní kroky. Kdo se bude chtít podílet, tak to udělá, kdo ne, odejde, nebo nebude dělat nic. Pro mě je to i o širším pohledu, jako kouč ICF ČR můžu přispívat k něčemu, co tady vzniká, k zavádění nového přístupu řízení a komunikace v naší společnosti, pomáhat a pro mě je to čest moct se na tomto poslání podílet. Komu se v historii dostalo, aby byl součástí změny, rozvoje něčeho nového co je ještě z mého pohledu udržitelné? Je zajímavé, že členy tato výzva neláká.
M: Co z tvých zkušeností z byznysu můžeš aplikovat v neziskovce?
Lenka: Koučovací manažerský přístup, který využívám ve své firmě a vím že funguje, pomoc při vytváření dlouhodobé strategie, pomoc s psaním článků. Můžu nabídnout i své jméno, které je ve firmách ve spojení s koučováním pozitivně vnímáno, alespoň v to doufám J, můžu domlouvat bártrování, můžu přenastavit organizaci na funkční neziskovou organizaci, přinést nadšení a energii, pokud ji ostatní budou přinášet také.
Jak jsem řekla i při představování kandidáta, kdybych viděla, že většina nové myšlenky nepodporuje, tak to za každou cenu dělat nebudu. Jsme dospělí lidé, kteří mají své práce dost a pokud nám tato práce nebude dělat radost a přinášet energii, nemá cenu tu svou věnovat. Ale věřím, že se to nestane, že je dost lidí, kteří stejně jako já věří ve značku ICF a chtějí mít silnou profesní organizaci i doma v České republice, na kterou budou pyšní.
M: Tak určitě jsou lidi ochotní něco dělat, pokud uvěří, že to jde. Co myslíš, že by byl ideální stav, až budeš funkci prezidenta opouštět a co je zároveň reálné?
Lenka: Chtěla bych nastavit funkční procesy uvnitř ICF ČR, zapojit lidi ke spolupráci, znovu v nich podpořit důvěru vůči ICF ČR a ukázat jim, že můžou být na tuto organizaci – to znamená sami na sebe - hrdí.Chtěla bych, aby byli schopni ICF ČR doporučit: „ Hele je to fajn, má cenu tam být, pojď…“ Chtěla bych, aby logo ICF ČR pro firmy bylo něco jako garant rozvoje – naši koučové jsou ti, kdo se vzdělávají, kdo sledují trendy a jsou schopni tím pádem přinést záruku rozvoje firmám, se kterými spolupracují.
Chtěla bych nastavit systém rozvoje pro placené členy tak, aby získali tréninky s kredity CCEU. V rámci dlouhodobého rozvoje je to velmi zajímavé.
ICF je profesní organizace a jen aktivní profesní organizace může pomoct rozhýbat kvalitní byznys s kvalitními lidmi, externími i interními kouči. A to by měl být náš společný cíl: rozvoj koučovací profese a záruka kvality členů ICF ČR pro zadavatele.
Děkuju za rozhovor
Mirka Čejková
